, rubrika Aktuality
Dvacet let od první hluboké mozkové stimulace v ČR
Dnes je tomu právě 20 let, co byla v Nemocnici Na Homolce ve spolupráci s Neurologickou klinikou 1. LF UK, VFN v Praze, která nyní pokračuje i s jejím Centrem pro intervenční terapii pohybových poruch (iTEMPO), úspěšně zavedena léčba hlubokou mozkovou stimulací. Pacientovi, který trpěl esenciálním třesem, lékaři dne 26. 3. 1998 do mozku implantovali stimulační elektrodu. Od té doby zde tento výkon podstoupilo téměř 300 pacientů, jimž byly později stimulátory několikrát vyměněny (jejich životnost je zhruba 5 let). Celkový počet implantací a následných reimplantací stimulátorů už dosáhl zhruba čísla 1000.
O dva roky později byl tento zákrok prvně proveden také u pacienta s Parkinsonovou chorobou, což je onemocnění centrálního nervového systému, při kterém se tvoří nedostatek nervových přenašečů. Typickými příznaky jsou: klidový třes, zpomalení pohybů, celková ztuhlost, poruchy chůze. V roce 2005 pak lékaři na Homolce stimulovali prvního dystonického pacienta. Pacienti s dystonií trpí mimovolními svalovými křečemi nebo stahy, které vedou ke kroutivým či škubavým pohybům a k neobvyklým polohám těla. Od té doby se systémem hluboké mozkové stimulace léčí všechny tyto tři diagnózy – Parkinsonova choroba, různé druhy dystonií a esenciální třes, což je onemocnění, často dědičné, které se projevuje třesem hlavně horních končetin nebo hlavy a které se nejvýrazněji projevuje při pohybu.
Hluboká mozková stimulace (DBS – z anglického deep brain stimulation) dlouhodobě a výrazně zlepšuje kvalitu života neurologicky nemocných pacientů, kteří již vyčerpali všechny možnosti konzervativní léčby. Využívá vysokofrekvenční stimulace přesně určených mozkových struktur pomocí trvale zavedených elektrod.
„Stimulační souprava se skládá z elektrody zavedené do mozku, pod kůží kabelem propojené s vlastním stimulátorem, který je vložen pod kůží na hrudníku pod klíční kostí. Elektroda je zavedena malým otvorem v lebeční kosti, na jejím konci v cílovém jádru se vysílají elektrické impulzy o frekvenci 130 Hz a vyšší. Operace probíhá ve dvou fázích. V první fázi se během lokální anestezie zavedou pomocí stereotaktického rámu do mozku elektrody, provede se snímání aktivity nervových buněk a test klinické účinnosti a možných nežádoucích účinků. Podle toho se ještě upraví původní poloha elektrody zvolená předtím anatomicky na základě zobrazení magnetickou rezonancí (MR). Ve druhé fázi, která probíhá poté, se v celkové anestezii zavede pod kůži v oblasti pod klíční kostí generátor pulzů,“ říká Dušan Urgošík, neurolog z Nemocnice Na Homolce.
Podle Urgošíka se dá očekávat, že se v budoucnu spolu s vývojem technologií bude rozšiřovat spektrum neurologických a psychiatrických pacientů, pro které bude tato léčba efektivní a bezpečná. Je žádoucí přidávat i další diagnózy pro tento způsob léčby. Dalšími vhodnými kandidáty jsou například pacienti s Tourettovým syndromem.
Léčba metodou hluboké mozkové stimulace má multidisciplinární charakter, podílí se na ní řada lékařských specializací. Nutná je spolupráce neurochirurgů a neurologů, a to včetně práce na operačním sále. Nemocnice Na Homolce je jednou částí společného centra, které tvoří spolu s Neurologickou klinikou 1. lékařské fakulty UK a Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. Podrobnější informace k léčbě hlubokou mozkovou stimulací budou prezentovány 10. 4. 2018 na tiskové konferenci pořádané na půdě Ministerstva zdravotnictví.