, rubrika Aktuality
Prof. Petr Ošťádal prezentoval v Chicagu výsledky klinické studie zaměřené na použití ECMO u kardiogenního šoku
7. listopadu skončilo v americkém Chicagu vědecké zasedání Americké kardiologické asociace (AHA). Kongres nabídl bohatý program a nejnovější poznatky v oblasti základního a klinického výzkumu a „up-date“ informací z klinické praxe. V rámci hlavního bloku Late-Breaking Science vystoupil i prof. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., vedoucí lékař oddělení akutní kardiologie Nemocnice Na Homolce. Tématem jeho příspěvku byly výsledky celosvětově první multicentrické randomizované klinické studie, zaměřené na použití ECMO (extrakorporální membránová oxygenace – mimotělní podpora oběhu) u pacientů s kardiogenním šokem.
Kardiogenní šok nastává, když srdce nedokáže přečerpat dostatek krve a kyslíku do mozku a dalších životně důležitých orgánů. Léčba pacientů s kardiogenním šokem zahrnuje podávání léků, jako jsou inotropika a vazopresory. Inotropika zvyšují sílu srdečních stahů a vazopresory stahují cévy, aby se zvýšil krevní tlak. Systém ECMO s pomocí mimotělní krevní pumpy a okysličování krve může v případě potřeby na krátkou dobu částečně nebo i zcela nahradit jak čerpací práci srdce, tak výměnu plynů v plicích, a poskytnout tak čas k zotavení poškozených orgánů.
„ECMO je široce dostupná, minimálně invazivní metoda pro krátkodobou mechanickou podporu cirkulace, které umožňuje rychlé obnovení krevního oběhu a dostatečné prokrvení orgánů. Stále častěji se používá k oběhové podpoře u osob s kardiogenním šokem nebo srdeční zástavou, avšak současné důkazy o použití ECMO ke stabilizaci oběhových parametrů u těchto pacientů jsou stále nedostatečné,“ uvedl prof. Ošťádal.
Do studie ECMO-CS byli zahrnuti pacienti s těžkým nebo rychle progredujícím kardiogenním šokem. Studie zahrnovala 117 jedinců s průměrným věkem 65 let a přibližně 75 % pacientů tvořili muži. Nemocní byli randomizováni do dvou skupin: k okamžitému zavedení ECMO nebo k časně konzervativní léčbě, přičemž jejich základní klinické parametry byly při randomizaci srovnatelné, pacienti měli podobné hladiny laktátu i hodnoty středního arteriálního tlaku.
Ve skupině s časně konzervativní terapií mohlo být ECMO použito později v případě selhání konzervativní léčby a zhoršení hemodynamických parametrů. Všechny ostatní diagnostické a terapeutické postupy se prováděly v souladu s platnými standardy péče, včetně dalších kardiovaskulárních intervencí nebo použití mechanických podpor oběhu.
Klinické výsledky pacientů s časně konzervativní léčbou byly oproti očekávání podobné jako u pacientů s okamžitým zavedením ECMO, ať už v kombinovaném primárním cílovém ukazateli (úmrtí, resuscitovaná srdeční zástava, zavedení další mechanické podpory oběhu), v počtu úmrtí nebo ve výskytu závažných nežádoucích příhod, jako je krvácení, ischemie dolních končetin, cévní mozková příhoda či sepse. „Očekávali jsme, že u pacientů s těžkým nebo rychle progredujícím kardiogenním šokem, u kterých byla časně zahájena podpora ECMO, dojde k výraznému zlepšení výsledků, a byli jsme překvapeni, že okamžité použití ECMO ve skutečnosti nebylo lepší než časně konzervativní léčba,“ uvedl prof. Oštádal.
Zdroj: heart.org
Více na https://newsroom.heart.org/news
Práce byla simultánně s prezentací na AHA publikována i ve vědeckém časopise Circulation.