Synkopa

Co je synkopa?

Synkopa je označení pro epizodu krátké poruchy vědomí, která je charakterizována náhlým rozvojem a rychlým kompletním zotavením.

Příčiny

Příčinou synkopy je porucha prokrvení mozku. Jenž vzniká buď na podkladě neadekvátně vystupňované odpovědi kardiovaskulárního systému na určitý podnět, např. stres, bolest (reflexní synkopa), z důvodu špatné regulace krevního tlaku při určitých situacích, např. dlouhém stání (ortostatická synkopa), nebo na podkladě přímého onemocnění srdce jako jsou chlopenní vady, či poruchy srdečního rytmu (kardiogenní synkopa). Poslední jmenovaná je vůbec nejzávažnějším typem, proto je nutné nejen pečlivé rozlišení, o jaký druh synkopy se jedná, ale i odlišení synkopy od jiných stavů, které tuto definici nesplňují a vyžadují zcela odlišný způsob léčby – např. různé stavy zmatenosti, poruchy paměti, déletrvající epizody, které nejsou provázeny ztrátou vědomí, či epileptické záchvaty.

Vyšetření

Základem je podrobný pohovor lékaře s pacientem, který slouží k ozřejmění charakteru proběhlé příhody, např. za jakých podmínek se odehrála, zda jí předcházely varovné příznaky, či nastala náhle. Následuje základní fyzikální vyšetření, EKG a ultrazvukové vyšetření srdce (echokardiografie). Získané informace umožňují nasměrování pacienta k již specifickým vyšetřovacím metodám, z nichž některé jsou neinvazivní (tzv. test na nakloněné rovině či monitorace pacienta na specializovaných jednotkách), jiná vyžadují drobné zásahy, např. katetrizační vyšetření srdce, či implantaci malých záznamníků umožňujících dlouhodobou monitoraci srdečního rytmu.

Léčba

Léčba se odvíjí od typu synkopy a dle závažnosti opět zahrnuje možnosti neinvazivní (poučení pacienta, nasazení léků) i invazivní (např. implantaci kardiostimulátoru nebo katetrizační či chirurgický výkon).

Co je synkopa?

Synkopa je označení pro epizodu krátké poruchy vědomí, která je charakterizována náhlým rozvojem a rychlým kompletním zotavením.

Příčiny

Příčinou synkopy je porucha prokrvení mozku. Jenž vzniká buď na podkladě neadekvátně vystupňované odpovědi kardiovaskulárního systému na určitý podnět, např. stres, bolest (reflexní synkopa), z důvodu špatné regulace krevního tlaku při určitých situacích, např. dlouhém stání (ortostatická synkopa), nebo na podkladě přímého onemocnění srdce jako jsou chlopenní vady, či poruchy srdečního rytmu (kardiogenní synkopa). Poslední jmenovaná je vůbec nejzávažnějším typem, proto je nutné nejen pečlivé rozlišení, o jaký druh synkopy se jedná, ale i odlišení synkopy od jiných stavů, které tuto definici nesplňují a vyžadují zcela odlišný způsob léčby – např. různé stavy zmatenosti, poruchy paměti, déletrvající epizody, které nejsou provázeny ztrátou vědomí, či epileptické záchvaty.

Vyšetření

Základem je podrobný pohovor lékaře s pacientem, který slouží k ozřejmění charakteru proběhlé příhody, např. za jakých podmínek se odehrála, zda jí předcházely varovné příznaky, či nastala náhle. Následuje základní fyzikální vyšetření, EKG a ultrazvukové vyšetření srdce (echokardiografie). Získané informace umožňují nasměrování pacienta k již specifickým vyšetřovacím metodám, z nichž některé jsou neinvazivní (tzv. test na nakloněné rovině či monitorace pacienta na specializovaných jednotkách), jiná vyžadují drobné zásahy, např. katetrizační vyšetření srdce, či implantaci malých záznamníků umožňujících dlouhodobou monitoraci srdečního rytmu.

Léčba

Léčba se odvíjí od typu synkopy a dle závažnosti opět zahrnuje možnosti neinvazivní (poučení pacienta, nasazení léků) i invazivní (např. implantaci kardiostimulátoru nebo katetrizační či chirurgický výkon).