17 Revmatická horečka

Tomáš Mráz

Revmatická horečka je zánětlivé systémové onemocnění pojivových tkání, které se projevuje horečkou, postižením kloubů, srdce, mozku a kůže. Dostala své jméno podle podobnosti příznaků s revmatem. Projevy nemoci se můžou vyvinout 2–4 týdny po infekci bakteriemi ze skupiny streptokoků, například po angíně. Některé části streptokoka můžou být totiž podobné povrchovým strukturám buněk našeho těla a náš imunitní systém ve snaze bojovat se streptokoky poškozuje i je. Roli zde hraje pravděpodobně i genetický předpoklad u některých jedinců. Výskyt revmatické horečky ve vyspělých zemích naštěstí dramaticky poklesl, v Evropě se vyskytuje zcela ojediněle, hlavní příčinou je důsledné léčení bakteriální angíny antibiotiky.

Postižení srdce při revmatické horečce je vážným stavem. Můžou být postiženy všechny tři vrstvy srdeční stěny – vnitřní blána vystýlající srdeční dutiny (endokarditida), buňky srdeční svaloviny (myokarditida) i buňky zevního obalu srdce (perikarditida). Klinické projevy poškození srdce jsou velmi individuální. Kromě horečky, únavnosti a dalších nespecifických příznaků můžou být přítomny bolesti na hrudi, bušení srdce, dušnost. Nezřídka bývají patrné poruchy síňokomorového převodu. V těžších případech může dojít k srdečnímu selhání. Nebezpečné je poškození buněk chlopní, zejména pokud proběhlo více atak revmatické horečky. Po odeznění akutního zánětu se postižené chlopně postupně jizví a i po řadě let může vzniknout významná chlopenní vada. Klasickou porevmatickou chlopenní vadou je mitrální stenóza, může ale dojít k zúžení či nedomykavosti i dalších chlopní. Odhaduje se, že v rozvojových zemích jsou porevmatickou chlopenní vadou stále postiženy miliony lidí.

Pro postižení kloubů je typické, že je jich zánětem postiženo více (migrující nebo stěhovavá polyartritida), i když v určitém okamžiku může být zasažen jen jeden. Zánětem jsou napadeny nejčastěji velké klouby končetin (kolenní, loketní, kotník, zápěstí), kloub je oteklý a bolestivý, kůže v okolí je zarudlá. Na kůži trupu, paží či stehen může vzniknout nesvědivá kožní vyrážka, charakterizovaná většími zarudlými kruhy se světlejším středem (erythema marginatum). Můžou být patrné i podkožní revmatické uzlíky. Postižení centrálního nervového systému bývá primárně u dětí, vznikají trhavé nekoordinované pohyby, proto název „chorea“ – z řečtiny tanec.

Diagnostika revmatické horečky se opírá o anamnézu prodělání streptokokové infekce, typické klinické příznaky a laboratorní vyšetření (známky zánětu v krevních testech a pozitivní ASLO – protilátka proti streptokokům).

Prevence revmatické horečky spočívá v důsledném léčení angíny a dalších streptokokových infekcí antibiotiky. Na streptokoky je ideální stále penicilin, existuje ale více variant antibiotické léčby.

Léčba revmatické horečky kromě režimových opatření jako klid na lůžku spočívá opět v podávání penicilinu s cílem zničit zbytek streptokoků. Samotnou revmatickou horečku antibiotika ale již neovlivňují. Projevy revmatické horečky jako záněty kloubů je možno tlumit běžnými nesteroidními protizánětlivými léky, případně v těžkých případech kortikoidy. Poškození srdce vyžaduje specializovanou léčbu, závažné poškození chlopní může vést k nutnosti katetrizačního nebo kardiochirurgického zákroku. Po prodělání revmatické horečky se pokračuje až po dobu mnoha let v podávání depotních forem penicilinu (1× za 2–3 týdny injekce nitrosvalově).